Martina je mrtvá !!!

Toto je moje bývalá spolužačka ze střední školy Martina. Krásná, mladá, moderní dívka se spoustou plánů do budoucna.

Před necelým týdnem se vydala spolu se svými přáteli na párty. Takové malé zpestření dlouhých pomaturitních prázdnin … Alkohol tady tekl proudem. Celá akce trvala dlouho do noci. Ráno se dlouho vyspávalo a kolem poledne se celá parta vydala směrem k domovu. Jejich cesta však byla násilně přerušena u Nových Syrovic, kde do jejich auta nabouralo jiné. Auto, ve kterém seděla Martina, řídil kluk, jemuž v krvi kolovaly 2 promile alkoholu ...

V tu dobu se v téže vesnici dělo ještě něco jiného. Na zdejší faře právě končila dívčí chaloupka, kterou jsem měla na starosti jako hlavní vedoucí. S mojí maminkou jsme zarovnaly naší stodvacítku všemi možnými věcmi skoro až po střechu. Po sérii neúspěšných pokusů jsem uvedla našeho Kryštůfka do pohybu a konečně jsme vyrazili na cestu domů … právě ve chvíli, kdy na druhé straně vesnice umírala Martina.

Dobře si vzpomínám na to, jak jsme se my dvě v prváku málem pokousaly. Nikdy jsem neměla velký problém se na veřejnosti přiznat k tomu, že věřím v Boha. Martina zastávala stejné názory, jako valná většina třídy a většina naší společnosti. Celkem často jsme vedly diskuse, v nichž jsme ostře odsuzovaly názory té druhé. Právě díky Martině jsem se naučila jednu důležitou věc do života – respektovat cizí názory, i když jsou pro mě, jakožto pro křesťana naprosto zcestné …

Dnes měla pohřeb. V kostele, což mi k ní zrovna moc nesedělo. Začala mše svatá a místní kněz přistoupil k ambonu: „Bratři a sestry, přišli jsme se rozloučit s naší zemřelou sestrou Martinou N. ...“ To snas nemůže být pravda!!! Až v tuto chvíli mi došlo, že už NIKDY neuslyším její nezaměnitelný hlas. Začala jsem se třást. V ruce jsem pevně svírala knihu s pohřebními obřady, ze které jsem chvíli nato šla číst k ambonu čtení. „Kdo nás může odloučit od lásky Kristovy??? ...ani život, ani SMRT!“ V tu chvíli mi prolétla hlavou jedna myšlenka. Co mohou tato slova říct všem těm lidem, kteří je právě teď poslouchají? Převážná většina z nich je nevěřící. Byla jsem neskutečně vděčná za dar víry. Ano, Bůh, to je jediná naděje, kterou člověk tady na tomto světě má. Cítila jsem, jak moc je člověk bez Boha křehký...

Cestou ze hřbitova domů mi vyvstala v hlavě spousta otázek.

Proč si vůbec sedám za volant, když není nikde napsáno, že dojedu v pořádku, že to nebude moje poslední cesta.

Proč se mladí lidé dokáží utápět v alkoholu a tak rychle ztrácejí dobré ideály?

Proč je na světě tak málo lásky a tak moc sobectví?

Proč si vůbec lidé dovolí soudit jednání někoho jiného?

Proč si navzájem nedokážeme vyříkat nepříjemné věci narovinu? Proč se s námi táhnou nevyřešené vztahy někdy i po celý život?

Proč jsou lidé zaslepeni konzumem a nedokáží si vážit jeden druhého?

…

Martino, děkuji Ti, že jsem měla možnost Tě poznat. I přesto, že jsme nebyly nejlepší kamarádky. Odpusť mi prosím všechny ty situace, kdy jsem trvdě a nahlas řekla to, co jsem si myslela. Užívej si života v nebi. Jednou se tam potkáme, doufám ...